Můj životní příběh spjatý s němčinou začal být opravdu zajímavý až ve chvíli, kdy jsem jako student rakouské sekce Gymnázia Šternberk začal trpět tou nejšílenější formou akné.
Na taneční a jiné kratochvíle svých spolužáků jsem neměl ani pomyšlení, tak jsem se vrhl na němčinu, ve které jsem do té doby patřil přinejlepším k mírnému nadprůměru. Mimořádné nadání jsem neměl, třeba takové poslechy pro mě bývaly noční můrou. Čím víc se moje pleť odmítala podvolit nejrůznějším vodičkám a mastičkám, tím zapáleněji jsem četl knihy v němčině a psal cvičné texty.
Za rok jsem se nadrtil stovky slovíček, přečetl určitě více než deset knih (jednou z prvních byl Stařec a moře a já si od té doby pamatuji například „praktické“ slůvko der Köder – návnada), vypsal jsem si z nich spoustu vět a svými slohovkami popsal dva bloky formátu A4.
Dřel jsem tehdy jako šílenec a ověřil jsem si, že vnitřní motor zvaný motivace dokáže zázraky. Nedlouho poté jsem úspěšně složil „velkou“ státnici z němčiny a po maturitě se rozhodl pro studium germanistiky na Filozofické fakultě v Olomouci.
Studium se mi líbilo, průběžně jsem si ho zpestřoval stipendijními pobyty v zahraničí v celkové délce tří let (Bamberg, Würzburg, Innsbruck) a zakončil jej až doktorátem v roce 2012. Vše jsem – už jako akademický pracovník na své alma mater – završil knižním vydáním dizertace v rakouském vydavatelství v roce 2015.
Po ukončení studia jsem potřeboval asi dva roky, abych si definitivně uvědomil, že mým životním posláním nebude věda, ale ryze praktická práce s němčinou. Už v té době jsem se svou partnerkou (mimochodem až právě s ní jsem s desetiletým zpožděním absolvoval taneční) vytvořil učebnici konverzace.
Ten správný drajv si udržuju i psaním blogu, píšu nejen o němčině, ale i o knihách, které pomáhají udávat směr mému podnikání.
Nedílnou součástí mého života samozřejmě není jen němčina, ale v posledním době i angličtina a nejnověji francouzština. Užívám si v obou jazycích roli studenta, obrácená perspektiva mi zároveň pomáhá lépe designovat mé vlastní služby a být empatickým lektorem.
V neposlední řadě mám rád sport. Rád běhám, ještě raději s kamarády, v posledních letech už ale netlačím tak na pilu a na regionální závody jako dřív už skoro nechodím. A přiznám se, mám rád sport i pasivně, v televizi, ze všeho nejvíc fotbal. Taky máme pejska: Snažím se, aby můj zápal pro němčinu byl stejně neutuchající jako jeho zápal pro cokoli, co se dá sníst. 😊