Minulost jako klíč k přítomnosti. Interview pro hlubší pochopení němčiny

15.2.2021

Protože podle tvrzení mnoha studentů umí být němčina občas až ďábelsky záludná a já sám neměl o původu celé řady těchto „záludností“ tušení, požádal jsem o pomoc toho nejpovolanějšího – samotného ďáblova advokáta. S interview souhlasil, protože se mi však svěřil, že po vzoru dnešních čtenářů dovede udržet pozornost pouze po omezenou dobu (což bude ale spíše tím, že už je velmi, velmi starý, díky čemuž toho na druhou stranu mnoho pamatuje), rozhodli jsme se sejít vícekrát.

Díl 2: Způsobová slovesa a sloveso wissen

Děkuji Vám, pane advokáte, že jste opět přijal mé pozvání. Dnes bychom se dále věnovali slovesům. Jak je možné, že způsobová slovesa a sloveso wissen mají v přítomném čase tak neobvyklé časování?

Milý pane kolego, je to dáno tím, že se jedná o původní tvary préterita odpovídající silným slovesům. Porovnejte se mnou:

silná slovesa, préteritum
kommen
způsobová slovesa, přítomný čas
können
ichkamkann
dukamstkannst
erkamkann

No, dobře, ale kam se poděly původní tvary přítomného času?

Ty jednoduše zanikly. A pokud by vás zajímalo préteritum těchto sloves, tak vězte, že se tvoří po vzoru sloves slabých:

slabá slovesa, préteritum
sagen
způsobová slovesa, préteritum
können
ichsagtekonnte
dusagtestkonntest
ersagtekonnte

Přiznám se, pane advokáte, že jsem až doteď dělal hloupého. Tyto věci nám samozřejmě říkali už ve škole. Jenže s takovým vysvětlením se nemůžu spokojit. Vaše srovnání sloves kommen a können sice funguje na jedničku, jak mi ale vysvětlíte sloveso wissen? Obávám se, že tvaru ich weiß se kmen préterita žádného silného slovesa nepodobá.

Milý kolego, neostýchejme se podívat hlouběji do minulosti. Zajisté znáte sloveso steigen. No a to mělo ještě před několika staletími tvar préterita (ich) steic. Tím dostáváme kýženou paralelu:

steic – weiß

Nu dobrá, budiž. Ale stále tomu úplně nerozumím. Jednotné a množné číslo jsou u této skupiny sloves většinou dost odlišné, např. ich kann – wir können, nebo právě ich weiß – wir wissen. Tak ale préteritum dnešních silných sloves rozhodně nevypadá. Vždyť kořen slova je v obou číslech tentýž: ich kam – wir kamen!

Pane kolego, už zase jste se zapomněl podívat do minulosti. Naši dávní předkové měli život jaksi těžší než my. To se obecně ví. Co se ovšem tolik neví, je, že jedním z důvodů byly i povětšinou rozdílné tvary jednotného a množného čísla. A to se netýkalo pouze přítomného času, jak jsme si říkali už minule, ale právě i préterita. steic tak v množném čísle mělo tvar stigen, nuže porovnejte:

přítomný čas
wissen
původní préteritum
slovesa steigen
ichweißsteic
wirwissenstigen

Aha, už tomu pomalu začínám rozumět. Dalo by se tak říct, že ve tvarech přítomného času slovesa wissen i způsobových sloves je takříkajíc zakonzervováno původní préteritum silných sloves… Zajímavé!

Ano, mám dojem, že už tomu opravdu začínáte rozumět, pane kolego.

Děkuji Vám za rozhovor a budu se těšit zase příště!

Díl 1: Přítomný čas silných sloves

Komentáře nejsou povoleny.