Robert Vlach: Na volné noze (Jan Melvil Publishing, 2017)

15.5.2020

Řekl-li Lenin „učit se, učit se, učit se“, říká Robert Vlach svou knihou „myslet, myslet, myslet“. Za základní poselství knihy totiž považuji důraz na důkladné promýšlení svého veškerého konání jako freelancer, což se týká například i kariérního směřování: „Skutečný profesionál sleduje a studuje trh, pak dlouze přemýšlí a nakonec, někdy, jedná.“ (moje zvýraznění, s. 231) Právě toto přemýšlení vyžaduje nemalou dávku mentálního úsilí, trpělivosti, ochoty vzdělávat a rozvíjet se, což pro mnohé, jak se domnívám, není naprostou samozřejmostí, jakkoli prostě to zní.

Promyšlená je i struktura knihy, která by zároveň mohla posloužit jako vzorová akademická práce. Autor svou argumentaci opírá o velmi širokou základnu dosavadních poznatků, vyvozuje nové souvislosti a plně respektuje svět podnikání v jeho složitosti, diferencovanosti. Poskytuje např. svou vlastní definici freelancingu, který nelze jednoduše zaměňovat s formou podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Jeho systematicko-vědecké pojetí tématu dokládá i „praktická část“ – průzkum podnikání na volné noze provedený v roce 2015, do kterého se zapojilo 2 300 respondentů. Přehlednému členění přispívají i „klíčové myšlenky“ zpracované v jednotlivých bodech na konci každé kapitoly. Zároveň musím dodat, že jakkoli je zvolený přístup vědecký a obsah místy abstraktní, text je srozumitelný a většinou i velmi čtivý.

Zatímco důraz na ochotu věci důkladně promýšlet a důraz na vysokou odbornost byly pro mě důležitým potvrzením toho, co jsem už sám tušil, váhu tzv. „dobrého jména“ jsem měl tendenci spíše bagatelizovat. A přitom je to právě tento nehmotný a přesně nezměřitelný kapitál, který, jak vysvětluje autor, rozhoduje o úspěchu, nebo neúspěchu dráhy nezávislého profesionála, a zaslouží si proto náležitou pozornost a péči.

Kniha je natolik obsažná a v pojmenování různých fenoménů tak precizní, že mně osobně posloužila (a slouží neustále) jako „mapa“ ve zprvu málo prozkoumaném terénu podnikání. Autor po vzoru průvodce ukazuje čtenáři různá místa, která se mu tak postupně vynořují z mlhy nebo pro něj teprve začínají vůbec existovat. Dozví se např. o prekarizaci práce, kontraktorech, maminkatelkách, osobním brandu, digitálních nomádech, malých sázkách, profesním poslání, BATNĚ, myšlenkových mapách, testimoniálech nebo rozvojových projektech. Čtenář si tak terén „osahá“ a získá potřebnou orientaci i jistotu.

Již při pohledu na obsah v úvodu knihy je zřejmé, že kniha má komplexní záběr a encyklopedický charakter, což potvrzuje i rejstřík na konci knihy. Zahrnuty jsou dokonce i zdravotní aspekty podnikání, jako je ergonomie, strava, biorytmy nebo styl oblékání pod dohledem vizážisty.

Snad na každé stránce čtenář najde nejeden užitečný odkaz na konkrétní osobnost, relevantní literaturu, instituci, webový portál nebo na nějaký šikovný elektronický nástroj. Kniha tak má nejen propracovanou teoretickou bázi, ale je i velmi praktická, což se ukazuje právě i v oblasti IT, pro kterou autor poskytuje celou řadu tipů a zlepšováků. Mně např. dobře posloužil odkaz na aplikaci pro psaní všemi deseti, jednak jako impuls, abych do toho konečně „šel“, jednak mi tento tip ušetřil čas, který bych jinak trávil hledáním a zkoušením.

Člověku se doslova otevírá nový obzor, má chuť nejen vyzkoušet bezpočet představených možností, ale i přečíst celou řadu „chytrých“ knih, ve kterých se ukrývá nemalé duševní bohatství a know-how, a zároveň se ptá, co vlastně dělal doposud. Znovu se zde ukazuje, že sázka na intelekt, umocněný přísunem kvalitního „čtiva“, je nezbytným nástrojem pro úspěšné podnikání.

Dalším aspektem podnikání, který jsem (za přispění své relativní introverze) velmi podceňoval, jsou sociální vazby. Přitom by stačilo se ohlédnout za svým dosavadním životem a uvědomit, ke kolika „zajímavým věcem“ (ať už se jedná o nové zakázky nebo přizvání k práci na projektu) se člověk dostane díky svým kolegům, doporučením známých a dalším kontaktům, tedy díky tomu, že je součástí nějaké zdánlivě neviditelné sítě a že je v ní nějakým způsobem „zapsaný“. Stejně jako v případě dobrého jména se jedná o vytváření povědomí v rámci dané profese. Toto povědomí vzniká samovolně jako „vedlejší produkt“ našeho konání a naší schopnosti být vůči networkingu maximálně vnímavý, otevřený a dodržovat „nepsaná“ pravidla, která jsou ovšem natolik zásadní, že je Robert Vlach přeci jen sepsal. Mimochodem: díky jedné takové sociální vazbě – svému studentu Martinovi – jsem se poprvé doslechl o této knize…

Autorovi bych vytkl snad jen jednu zásadnější věc. Uvedené formulace ohledně statusu freelancerů ve vztahu k osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) si poněkud odporují a nepřispívají tak k jasnější představě, jaký podíl freelanceři ve skupině OSVČ skutečně zaujímají. Osobně zcela nesdílím autorův názor, že by se jednalo pouze o „nepatrnou část“ (s. 33). Více než jen „nepatrné“ propojení skupin freelancerů a OSVČ by totiž mělo ekonomicko-existenční dopad, kterým se tak autor v knize nezabývá.

Jednoduše řečeno jsem názoru, že významná část freelancerů je zároveň OSVČ, a ti na rozdíl od zaměstnanců musí každý měsíc sami platit odvody (v minimální výši šplhající k 5 000 Kč), nemají placenou dovolenou ani další zaměstnanecké výhody. Pokud by se tedy daný jedinec rozhodl opustit zaměstnání, aby začal podnikat, měl by tyto ekonomické aspekty dobře zvážit. Kniha někdy může vytvářet dojem, že podnikání je „super“ a že lze poměrně rychle vydělávat vyšší desítky tisíc, což všechny zaměstnanecké výhody hravě převáží. O zcela opačné situaci ovšem hovořila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová v pořadu Otázky Václava Moravce (ze dne 29. 9. 2019), kde uvedla, že OSVČ s příjmem do 20 000 Kč je v ČR 400 000, což z celkového počtu OSVČ činí přes 40 procent. I kdyby tedy z tohoto počtu bylo „jen“ např. 50 000 OSVČ, které beze zbytku odpovídají autorově definici nezávislého profesionála, bylo by dobré této „nelehkosti bytí“ OSVČ věnovat v knize alespoň trochu prostoru. A to i proto, že kniha je určena i začínajícím freelancerům, jejichž počáteční příjmy často nejsou vysoké.

Pro mě osobně byly v knize méně zajímavé pouze pasáže, které se poměrně podrobně věnovaly tématu neplatičů nebo umění vyjednávání (které je naplno využitelné jen u části profesí). Vzhledem k celkovým 760 stranám knihy je to ovšem skvělá vizitka, kdy výjimka potvrzuje pravidlo.  

Poslední „výtku“ bych měl k praktickým doporučením, jak jako freelancer např. neustále trénovat vyjednávání i v soukromém životě nebo praktikovat komplexní finanční sebeřízení vyžadující detailní tabulky v Excelu a hlavně obrovskou dávku disciplíny. Případný průzkum mezi freelancery by zřejmě ukázal, že běžní lidé jsou prostě „jenom“ lidé a takového vytrvalého úsilí schopni nejsou. Jak totiž (všichni) víme, člověk je od přírody líný tvor, autor se tak zdá být opět onou výjimkou potvrzující pravidlo.

Robert Vlach svou knihou nejen pomáhá lidem na volné noze, ale zároveň vzdává hold mentálnímu úsilí, jehož výjimečným produktem je i kniha samotná. V dnešní době „internetů“, intuitivních aplikací, uživatelské přívětivosti, seriálů, detektivek a dalších produktů moderní doby generujících hlavně zábavu, pohodlnost a lenost je to počin o to pozoruhodnější. Když autor tvrdí, že ho práce na manuskriptu stála zhruba 1 000 hodin, je to stále jen zlomek toho, kolik by takový úkol zabral člověku méně disciplinovanému, koncentrovanému a organizovanému. Roberte, díky za vynaložené úsilí, pomohl jste celé řadě lidí, mně naprosto zásadně.

Komentáře nejsou povoleny.